Referát k semináři dějin německy mluvících zemí vedeném dr. Nigrinem. Absolvovaném v 2. ročníku MTS IMS FSV UK, letním semestru. Aktualizovaná a odeslaná verze. Handout a prezentace na konci.
Jaké proměny ve struktuře a řízení státu a ekonomiky nastaly po nástupu nacistů k moci?
Nacismus vynesly k moci problémy jako hospodářská krize, nepopularita Výmarské republiky a demokratického zřízení obecně. Nacionálněsocialistická německá strana (NSDAP) byla vůdcovskou stranou opovrhující „parlamentním tlacháním“. Populistickou politikou získala na svou stranu dělnictvo i farmáře. Potlačením odborů, posílením kartelů a možností zisků na zbrojení získal Hitler firmy a průmyslníky. Obecně nabídl frustrované společnosti i jednoznačně odpovědného nepřátele – Židy a Versailleskou zradu. Státem podporované, i když kontrolované podniky financovaly tuto politiku. Dalším zdrojem se stali pronásledovaní Židé a nepřátelé režimu. Ani to však nestačilo a podmínkou fungování ekonomiky se staly válečné zisky.
Mýtus Hitlerových dálnic
Podle mého je nejrozšířenější obecnou představou o Hitlerových reformních úspěších výstavba (říšských) dálnic: Hitler začal s jejich výstavbou, čímž dal práci nezaměstnaným a velkými investicemi vytáhl Německo z hospodářské krize.
[singlepic id=131 w=320 h=240 float=center]
Tato myšlenka ovšem není od Hitlera. Roku 1909 založil motoristický nadšence, bratra císaře Viléma II., Heinrich sdružení na podporu dálnic. V 20. letech existovalo již hnutí inspirované americkými highways a italskou „Autostradou“. První úsek skutečné dálnice o délce 20 kilometrů byl slavnostně otevřen mezi Bonnem a Kolínem nad Rýnem roku 1932 kolínským starostou K. Adenauerem. Megalomanské projekty se však nelíbily politikům ani veřejnosti. Německo bylo považováno za příliš chudé pro tak nákladné dálnice. Stavba „Adenauerova“ úseku byla oficiálně podporována až tehdy, když politikům došlo, že do ní lze zapojit masy nezaměstnaných.
Také nacisté se k dálnicím stavěli dlouho odmítavě. Hitler rozpoznal možnosti jejich propagačního využití po svém nástupu k moci. Měsíc po získání kancléřského křesla vyhlásil na automobilové výstavě v Berlíně ambiciózní plán. Po šesti měsících roku 1933 zahájil Hitler výkopem na úseku Frankfurt-Darmstadt stavbu “vůdcových dálnic”, které měly být důkazem pokrokovosti nového režimu. Dle plánů mělo být postaveno celkem 7000 kilometrů – do začátku války byla postavena polovina. Kromě propagandistického efektu měly dálnice i strategický přínos – usnadňovaly plánovanou expanzi. Ovšem pro běžný provoz byly zcela naddimenzované.
[singlepic id=130 w=320 h=240 float=center]
Hlavním účinkem byla propagace politiky zaměstnanosti – třebaže z plánovaných 600 000 dělníků, jich dostalo práci maximálně 125 000 v roce 1936. Výstavba dálnic byla navíc spolufinancována z peněz samotných dělníků. 4,5 mld. bylo „vypůjčeno“ z fondu prostředků pojištění v nezaměstnanosti. Ostatně takovéto „vypůjčování“ zdrojů bylo pro nacistickou politiku typické.
Státní výdaje a příjmy
Roku 1933 nastoupivší Hitler slíbil 6 miliónům nezaměstnaných „práci, práci, práci“. V únoru roku 1937 bylo nezaměstnaných jen 1,6 miliónu. Hodinové mzdy, renty, platy, penze i zemědělské výnosy zůstaly výrazně níže oproti předkrizovým hodnotám. Přesto ekonomické zotavování a viditelné odhodlání politických autorit stačily k loajalitě většiny obyvatel k NSDAP.
Roku 1935 se v překvapivě jednoznačném referendu připojilo Sársko k Říši. Následovala branná povinnost a vpád do Porýní. Zároveň začalo vyzbrojování wehrmachtu. Porušování Versailleské mírové smlouvy a vystoupení ze Společnosti národů bylo společností vnímáno jako satisfakce za „ostudný mír“ a „lži o válečné vině“.
[singlepic id=133 w=320 h=240 float=center]
Zásadním faktem je, že v době nástupu Hitlera se již hospodářský úpadek způsobený velkou hospodářskou krizí zastavil. Finanční experti podpořili začínající růst – krátkodobě zadlužili stát, aby snížili nezaměstnanost a podpořili domácí kupní sílu. V letech 1933-35 se příjmy daní zvýšily o 25% (2 miliardy marek) a náklady na podporu v nezaměstnanosti se snížili o 1,8 miliardy. Politika věřící v dobrou budoucnost se vyplácela. Propaganda hlásala heslo o německém finančním zázraku.
Vláda ovšem překročila výdajovou složku nad příjmovou skoro o 300% a za dva roky nacistické vlády stoupl veřejný dluh o 10,3 miliardy. Přitom nacistický režim z propagandistických důvodů až do války nezvýšil žádnou daň – až na jednu výjimku. Došlo k zvýšení daně z příjmu právnických osob. Mezi lety 1936-39 narostla z 20% na 40% – zacílena byla na kapitálové společnosti vydělávající na překotném zbrojení. Příjmy státu z této daně byly roku 1935 v hodnotě 600 miliónů ovšem v roce 1938 už 2,4 miliardy! Tento způsob získávání peněz měl tu výhodu, že byl (hlavně dělníky) vnímán jako spravedlivé rozdělení zátěže za zbrojení mezi všechny vrstvy společnosti.
Sociální a daňová politika pomohla rodinám a lidem s nižšími příjmy. Bylo tvrzeno, že celkové příjmy se nesníží – proto došlo k většímu zatížení svobodných, bezdětných rodin a do určité míry i rodin s jedním či dvěma dětmi. Do roku 1941 na to byla vydána poměrně malá částka 3 miliard marek. Podpora v nezaměstnanosti byla o něco snížena – ovšem prostřednictvím zvýšeného daňového tarifu se stala dodatečným daňovým zatížením. Zůstala i vítaným zdrojem, neboť i při klesající nezaměstnanosti byl tento „říšský pracovní klacek“ zachován.
Od roku 1933 do začátku války vydala Německá říše na zbrojení astronomických 45 mld. marek, tedy trojnásobek státních příjmů v roce 1937. Před začátkem války státní dluh dosáhl 37,4 miliardy marek!
Počátkem roku 1939 napsalo ředitelství Říšské banky Hitlerovi – varovali, že státní finance a měna jsou na pokraji zhroucení, třebaže se blížící kolaps snažili všemožně zakamuflovat. Pro tuto kritiku byl nahrazen ředitele Říšské banky loajálnějším finančníkem.
V roce 1939 vzrostly potřeby civilního sektoru na 16,3 miliardy a nároky wehrmachtu na 20,5 miliardy. Při státních příjmech 18 miliard marek stálo jen splácení dluhu 3,3 miliardy. V roce 1941 šly 3/5 příjmů na splácení dluhů z minulosti!
[singlepic id=132 w=320 h=240 float=center]
Z propagandistických důvodů nebylo možné zvyšovat daně. Je tedy logické, že cílem nacismu byla exploatace externích zdrojů, která jediná mohla udržet domácí stabilitu. První postihnutou skupinou bylo židovské obyvatelstvo. Důležitým zdrojem během války byla silně exploatovaná východní území.
Řízení ekonomiky
Hitler potlačil odbory a několika zákony posílil kartely. Průmyslu nabídl možnost růstu a zisků na zbrojním programu, čehož majitelé využili. Nacisté tak na svou stranu získali doposud nepřátelské bohaté vlastnické kruhy. Firmy měly zajištěn růst, ovšem pod dohledem a zásahy NSDAP.
Podobně i dělníci získali po chaotických letech hospodářské krize jistotu zaměstnání, ale ztratili možnost změnit svou práci. Došlo ke zlepšení pracovních podmínek, ale byly kladeny větší nároky na odvedenou práci. Dělníci si mohli dovolit levná rádia, ale slyšeli v nich propagandu nacismu.
Roku 1936 vyhlásil Hitler čtyřletý plán vyzbrojení a dosažení hospodářské soběstačnosti, dohlédnout na dosažení připravenosti k válce byl pověřen Göring. Skončila tak léta relativní hospodářské autonomie – došlo k zásadnímu posílení strany a státu, i když nešlo o plánované hospodářství. Soukromému sektoru v klíčových odvětvích byly nařízeny státní výrobní programy. Byly zavedeny cenové a mzdové stropy. Cenová tvorba i rozdělování surovin byly v rukou kartelových ústředen kontrolovaných státní mocí – ekonomika byla řízena centrálně. Německá hospodářská politika byla soustředěna na válku a podřídila jí veškeré složky systému.
Závěr
V první kapitole své práce jsem vyvrátil mýtus Hitlerových dálnic, které měly vytáhnout Německo z hospodářské krize. V druhé kapitole jsem se zaměřil na konkrétní politiku nacistického režimu. Reformy svým populismem vytvářely dluh, který bylo možné krýt jedině válečnými úspěchy. V třetí kapitole jsem shrnul připoutání firem a dělníků k nacistickému státu.
Zdroje
Müller, Heiner, and Karl-Friedrich Krieger and Hanna Volrath. Dějiny Německa. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995.
ČTK, Lidovky.cz. Hitlerovy dálnice: dodnes živý ekonomický mýtus, 13. 3.2010: http://byznys.lidovky.cz/hitlerovy-dalnice-dodnes-zivy-ekonomicky-mytus-fty-/ln-doprava.asp?c=A100517_110616_ln-doprava_nev
Aly, Götz. Hitlerův národní stát: loupení, rasová válka a nacionální socialismus. Praha: Argo, 2007.
Baďura, M. „Trh či stát: otázka hospodářská v kontextu budování Třetí říše v letech 1933-38“ Bc. theses, Masarykova univerzita, 2008.
Obrázky
Zdrojem internet a: BBC, news.bbc.co.uk, In pictures: Hitler’s autobahn dream, 14. 3. 2010: http://news.bbc.co.uk/2/hi/in_pictures/8691249.stm
[nggallery id=13]
Dokumenty
Handout: nacistické reformy– shrnutí referátu na 1 stránku A4
