(esej do sociologie na téma: Nacházíme se v retribálním období a jsme v jedné velké globální vesnici, zamyšlení se nad tezemi Marshalla McLuhana)
Budu se zabývat přednostně euro-americkou společností, případně rozvinutým světem, které je možné nějakým způsobem zahrnout do globální vesnice. Tedy pouze tou částí světa, která se ze svých lokálních problémů dokázala přenést i na globální úroveň.
Jednoznačně globalizaci umožňují média. Díky kterým, si můžeme poslechnout zprávy jak ze sousedního kraje, tak můžeme sledovat domorodý regionální deník odněkud z Austrálie. Podobně máme možnost konzumovat produkty z pocházející z rozličných koutů světa. Nebo si můžeme díky dostupnosti dopravy zajet do Amazonie a s pomocí pronajatého průvodce se dostat do vesnice, odkud si domů přivezeme téměř původní sošku bůžka tamější kultury. Tu si dáme vedle cibuláku po babičce.
Zároveň je však z důvodů snadné dostupnosti informací možné, že islámští extremisté atakovali Dvojčata v srdci New Yorku – a nezůstali u hypoteticky adekvátního útoku na nám relativně vzdálenou mešitu reformních muslimů někde v Turecku. Z důvodu globalizace ekonomiky je konfliktní přijmout slavnostně dalajlámu, neboť síla Číny je patrná i ve Střední Evropě.
Je zjevné, že tento trend bude pokračovat. Budeme stále více ovlivňováni děním mimo náš region. Bude snadnější získat informace z různých částí světa a tudíž o něm budeme více informováni (třebaže jen v podobě senzací a útržkovitě).
Globalizace je spojena s posilování tzv. měkkých mocí – ekonomické a kulturní. Firmy budou rozšiřovat svou působnost do světa a optimalizovat zisk (z lokálního hlediska mnohdy necitlivě). Kulturní globalizace povede k prosazování určitého způsobu života a hodnotového žebříčku. Tyto dva procesy budou značně ovlivněny zásadní decentralizací vývoje. V posledních dvou stech letech byly centry Evropa a Severní Amerika. 21. století bude patřit Asii. Ovšem několika dosti odlišným mocenským centrům – komunistické Číně, velmi pestré Indii, muslimské Indonésii. Tyto státy doplní Brazílie a pravděpodobně díky energetické závislosti Evropy i Rusko.
Reakcionismus
Očekávám tedy, že společnost (především euro-americká) se bude vyrovnávat s přívalem různých a odlišných způsobů uvažování. „V době elektrické technologie se celá činnost člověka stává učením a poznáváním“1. Myslím si, že je životně důležité na tuto změnu společnost připravit. Dle McLuhana, jsme všichni reakcionisty kvůli vztažnosti globální vesnice2. Musíme se snažit zabránit izolace naší společnost, vzhledem k jasné početní (postupně i ekonomické a tudíž i kulturní) převaze, by totiž hrozilo, především evropské kultuře, odtrhnutí se od světového vývoje, tedy i zaostávání a úpadek.
Myslím si, že další globalizace naší společnosti je nevyhnutelná a snahy ji zpomalovat považuji do jisté míry za sebevražedné. Ne tolik pro nás samotné, ale spíš pro následující generace (ostatně těch se stejně týká víc i globální oteplování).
Posledně zmíněným jsem se dostal k dalšímu aspektu globalizace. Napomáhají ji i světové problémy – zmíněné oteplování, omílaný terorismus či Íránem a KLDR obnovující se jaderné nebezpečí. Tato globální stigmata podporují právě snahu se izolovat z globální vesnice a vytěsnit celosvětové problémy ze své národnostní (a především u nás patrné) omezené mysli. Vytěsňování ovšem, jak psychologové ví, není dlouhodobě udržitelný mechanizmus.
Pudová společnost
Pokud se společnost nesnaží od globálních problémů izolovat, má druhou možnost jak se bránit proti jejich narůstajícímu množství – nevyhodnocovat je jako tak důležité. Zchladit intenzivní zážitky3, jak by možná řekl McLuhan. Ovšem problém je ustrnutí v této fázi a přechod k trvalé povrchnosti.
V negativní podobě probíhá proces „debilizace společnosti“. V úctě k debilitě z psychiatrického hlediska použiju radši označení „pudová společnost“. Nejedná se o nic nového – každá doba kritizuje současnou dekadenci a vzpomíná na slušnost minulých generací. Řekl bych, že dříve byl vývoj více přirozený, v současnosti je výrazná podpora „pudové společnosti“ z ekonomických důvodů – snaha člověka odprosit od rozumu a využít jeho základních potřeb k snadnější manipulovatelnosti.
Jak tvrdil jistý filosof: důležitější než být, je jevit se. Místo toho, abychom si rozumem všímali vnitřních vlastností – jsme učeni bulvarizovanými médii – dát jen na první dojem, na první pocit. Proto považují výuku mediální výchovy na ZŠ za zásadní, protože, jak tvrdí McLuhan, každé médium má schopnost vnutit své předpoklady těm – kteří mu nerozumí4. Překvapuje mě, že ekonomický úspěch, který patří k atributům úspěšné a rozvinuté společnosti, zároveň vede k jejímu rozkladu. I když z mocenského (teritoriálního) pohledu pozitivní, se může zdát, že tento způsob života (a hodnoty) přijímají do jisté míry všechny ekonomicky posilující státy. Jako příklad uvedu studenta univerzity v Číně, který udržuje sexuální vztah se čtyřmi dívkami, přestože (nebo právě protože) jeho rodiče považují předmanželský sex za tabu5. Můžeme být tedy rádi, že nebudeme jedinými dekadentními a snadno mediálně zmanipulovatelnými obyvateli globální vesnice.
1 Marshall McLuhan, Jak rozumět médiím (Praha: Odeon. 1991): 64 str.
2 Tamtéž, 44.
3 Tamtéž, 34.
4 Tamtéž, 26.
5 Robert Mikoláš, „Jsem bohatý, vrať se“, Respekt, 16. 8. 2009.
