Česká vize – v 20 letech

Na Vánoce 2009 jsem dostal knížku Česká vize: Hledání identity 21. Století , kterou formulovalo 91 českých intelektuálů. Mně je podobně jako české (-slovenské) demokracii – 20 let. Nuže tady je má vize:
Nutno říct, že můj pohled je odlišný od původních autorů – nejen proto, že jsem se narodil půl roku po revoluci. Navíc proběhly volby, ve kterých se česká společnost ukázala ne tak letargická, jak se zdálo a došlo k nezvyklé personální obměně politiků. A konečně: v knížce bylo dle mého příliš mnoho textů o obecně platných „nadnárodních“ hodnotách – a málo vizí pro Česko. Jsem konkrétnější – cíle jsou realizovatelné během 20 let, po nich uplyne 40 let demokracie a my se už nebudeme moci vymlouvat na dědictví komunismu.

1) sebereflexe: Začít u sebe

Nesvádět konečně problémy na těžkost dějin (Bílá Hora, Mnichovská dohoda, Jaltský mýtus, únorový převrat). Neřešit problémy pomlouváním či jen nezávidět. Mít rád sebe, lidi blízké. Své obydlí i okolí. Když má člověk příjemné bezprostřední okolí, začne si víc všímat veřejného prostoru – od ulic, náměstí po veřejný mediální a politický prostor.

2) občanská aktivita: přivlastněme si veřejný prostor

Stále se schováváme na chaty nebo za vysokými zdmi domů. Nekomunikujeme spolu. Češi musí získat znovu starost – a pak i radost, z veřejného prostoru, společného místa k setkávání. Ve všech jeho dimenzích popsaných níže. Proto je nutné, naučit se kriticky poslouchat a poté i diskutovat. Rozpoznat nedostatky v argumentaci a nenechat se „ukecat“, zároveň naučit se naslouchat a poučit se z názorů druhého.

3) rozum: Vzdělávání

Bez vzdělávání není budoucnost. Odpovídající ohodnocení učitelů – aby z charity hrstky nadšenců byla společensky ceněná práce a nadaní neuvolňovali místo podprůměrným. Zásadní je také rozumné hodnocení vědecké práce – současný „kafemlýnek“ hodnotí kvantitu a ne kvalitu výzkumu. Co mi na školách chybí, je kvalitní občanská výchova – výchova k demokracii. Té se týká několik dalších bodů.

4) politická aktivita: Politici nejsou oni

Nestačí politiky sledovat jen jednou za čtyři roky před volbami. Musíme být informovaní, abychom prokoukli jejich výmluvy – musíme jim připomínat jejich sliby – a nesmíme je znovu zvolit, pokud je nesplní. Jinak nikdy nebudou politici elitou národa. Skvělým příkladem správného přístupu je Inventura demokracie.

5) vandalismus a kreativita

Dle množství spreje použitého v ulicích a na budovách je kreativita mladých Čechů zcela výjimečná z evropského a snad i světového pohledu.
Proč se většinou jedná o vandalismus a málokdy o street art? Protože ulice jsou už tak dost zaneřáděný přebujelou reklamou – pár čmáranic navíc se ztratí. Regulace reklamy je nutná – především tvrdý boj s černým výlepem, který sice mnohým politikům (hlavně v Praze) pomáhá prát špinavé peníze, ovšem dělá z hlavního města ulepenou východoevropskou šmudlu. Podobně politiky těší bilbordy u silnic, které jim během volební kampaně reklamní firmy rády levně pronajmou, ovšem ty ztěžují orientaci při jízdě a zvyšují nebezpečí nehody.

[singlepic id=91 w=640 h=480 float=center]

6) média a svoboda slova

Jako oči člověku, slouží média společnosti – vidíme díky nim okolní svět i sebe samé. Přirozeně je v desetimilionové jazykové skupině mezi komerčními médii malá konkurence, proto jsou pro nás veřejnoprávní média tak zásadní. Přitom jsou šikanována poslanci ovládanou fraškou – mediální radou. Bez kvalitní sebereflexe nebudeme schopni reagovat na problémy společnosti, bez nepříjemných otázek budou zločiny promlčeny. Média jsou čtvrtým pilířem fungující demokracie. Přitom řešení lze převzít z Německa – jak napsal Jiří Boudal .
Zároveň mě překvapuje, že stát, který zažil cenzuru a stále se vyrovnává s autocenzurou, nechrání lépe svobodu slova. Měli bychom za ni bojovat ve světě, a ne se propadat v žebříčcích, které ji hodnotí!

7) korupce a právo

Mnozí Češi korupci považují za samozřejmou – neuvědomují si, kolik kvůli ní ztratili peněz, času a naděje – při stavbě dálnic, škol, chodníků a podobně. Fungující právo posiluje důvěru ve stát – ujišťuje občany, že budou chránění před zločinem, umožňuje podnikatelům inovovat a nebát se okradení či podvodu. S korupcí se nesmíme smířit, stejně jako s děrami v zákonech, které si prolobbovaly zájmové skupiny. Proč víc neposloucháme například Amnesty International?

8) středoevropanství

Pravděpodobně budeme muset naplnit prvky fungující demokracie, popsané výše – abychom byli schopni v kvalitě života dohnat Západoevropské státy. Když se zbavíme komplexu z nižší životní úrovně, přestaneme pokukovat na světové strany a oceníme svou identitu, na kterou budeme hrdí. Středoevropanství znamená uvědomit si přechod mezi východem a západem – vyrovnat se kriticky se svou složitou, multinárodnostní a multizájmovou identitou. Ovšem stejně tak si uvědomit že deset miliónů lidí poskytuje velmi malý intelektuální prostor a hrozí provincionalismem – přirozeností se pro nás musí stát studium jazyků, minimálně dvou.
Součástí identity Střední Evropy je také zkušenost s Ruskem. Musíme ho sledovat, kritizovat a podporovat v něm demokracii. Stejně tak musíme tlačit na diversifikaci energetických zdrojů EU.

9) češství a romové

Češi vymírají. Pokud chceme vývoj zpomalit, musíme si ujasnit, co je češstvím. Měli jsme to od druhé světové války násilně zjednodušené. Ale současný vývoj ukazuje, že se musíme připravit na nové obyvatele ze východnějších slovanských zemí a také Vietnamu. Jak ukazuje vývoj západoevropských zemí, větší problém je integrovat přistěhovalce ze zemí s odlišnou občanskou nebo náboženskou kulturou. Jak chceme zvládnout problematiku soužití s islámem, když nezvládáme integraci Romů?
Rodina je základem fungování státu, stabilní a milující prostředí je nejlepší pro vývoj jedince. Přesto stále platí diskriminační a neústavní doplněk zákona, neumožňující homosexuálním párům adoptovat děti. Řada vědeckých studií dokazuje, že dítě výchovou v homosexuálním páru o nic nepřichází. A dokonce ani v katolickém Španělsku nedošlo po schválení adopcí homosexuály k rozpadu tradiční rodiny (ostatně jako v Brazílii, Argentině, Anglii či mnoha jiných zemí).

10) česká krajina

Je přenádherná. Vesnice s kostelíky, aleje lemující cesty, potoky i silnice – zámky se zahradami, hrady v lesích. Česko zdědilo množství hodnotné architektury. Nesmí se opakovat situace, kdy miliardář zboural památkově chráněnou vilu a dostal za to jen zcela směšnou pokutu. Stejně ovšem není možné schovávat ješitnost Václava Klause za ochranu historické Prahy, když se stavbou Kaplického Národní knihovny souhlasili zástupci UNSECA.
Zároveň se v začínajícím století asi budeme muset smířit se zásahem do krajiny, který byl obdobný vztyčení elektrického vedení – mluvím o větrných elektrárnách. Snažme se najít nejlepší kompromis pro českou krajinu. Važme si jí – je skutečným pokladem, který ocení nejen turisté, ale může každodenně pozitivně ovlivňovat a inspirovat i nás.